Historie SDH Olešnice

Před založením hasičského sboru

Požáry způsobovaly vždy velké hospodářské ztráty, neboť co mnoho generací shromažďovalo, to v krátké době lehlo popelem. Mnoho let uplynulo od doby, kdy si naši dědové uvědomili, že je nutno proti ničivým následkům ohně postupovat organizovaně.

Dokud byly domy dřevěné, kryté doškem nebo šindelem a hasící zařízení nedokonalé, dosahovaly požáry velkých rozměrů. Proto vrchnostenské úřady měly své požární řády, které přísně trestaly neopatrné zacházení s ohněm. Obcím nařizovaly ustanovit ponocného, který musel bedlivě pozorovat, co se v noci děje a podle nařízení z roku 1722 každou hodinu odtroubit. Nebyl-li ponocný, měli se sousedé v této službě střídat.

Obce si pořizovaly různá hasící zařízení. Nejdříve to byly háky, kterými se hořící trámy strhávaly k zemi, pak byl oheň hašen. Později to byly různé stříkače, zpočátku jednopístové (takzvané berlovky), které se stavěly do škopku s vodou, potom velké vozové dvoupístové stříkače (tehdy zvané ohňostroje). Majitelé domů museli mít na příhodném místě zavěšeny plátěné kbelíky, označené číslem domu, ve kterých se nosila voda. Dokud totiž nebyly hadice, musel stříkač stát v těsné blízkosti ohně a voda k němu se nosila nebo dopravovala koňmi v lejtách. Kdy byl v Olešnici stříkač pořízen, není známo. Bylo to snad kolem roku 1750.

Dle požárního řádu městečka Olešnice z roku 1787 byla pomoc při hašení požárů organizovaná podle řemesel. Tesaři a kováři měli trhat ohořelé trámy, ševci a mlynáři jim pomáhat. Řezníci měli přitáhnout stříkač k ohni a pumpovat. Krejčí a tkalci měli nosit vodu ke stříkači a pekaři ji do stříkače nalévat. Kožešníci měli přinést malé ruční stříkače a těmi oheň hasiti. Zámečníci měli donést k ohni paklíče na otevírání dveří a truhel, lazebníci zase nástroje na pouštění žilou. Soukeníci měli při požárech službu policejní. Měli „lidi k hašení schopné k tomu přidržovati, děti a starce od ohně odkazovati, všechen křik darebný odvraceti a na oné věci, kteréž z domu byly vynešeny, dobrý pozor dáti, aby se všechno zlodějstvo vyvarovalo“.

Požáry byly v Olešnici dosti časté a způsobovaly veliké ztráty na majetku, zdraví a životech občanů. Při požárech také braly zkázu písemnosti, které by nám mohly podat informace o minulosti obce. Následkem toho není nám známo nic o požárech v městečku v 18. století a dříve. První požár zapsaný v obecní pamětní knize byl v roce 1817. Tehdy vyhořely 4 domy – domovní čísla 15, 16, 17 a 18.

Největší požár zachvátil Olešnici dne 25. července 1827. V kronice Jana Čupíka, olešnického felčara, jest psáno: „V roce 1827 byl v Olešnici veliký oheň, jmenovitě na sv. Jakuba, a vyhořelo 73 numer a kostel, škola a pivovar, to bylo všecko v jeden plamen. O 4 hodinách vyšlehl oheň vedlo Panskýho domu, u Andrlíka Jana“. Byl to dům na náměstí číslo 119. V tento nešťastný den vál dosti silný východní vítr a proto oheň zachvátil dolní část náměstí, ulici k Lamberku, domy Moravské straně od domu Loubalových směrem k Lamberku. V domě č. 15 přišli o život 3 lidé – majitel domu Jan Hajný (tkadlec, 62 let), jeho dcera Rozálie (27 let) a adoptovaný syn František Škvor (36 let). Udusili se ve sklepě, kde ukrývali peřiny, a padající krov jim zatarasil cestu ven.

Při ohni vzal zkázu také obecní vozový stříkač a proto obec příštího roku pořídila nový. Tento stál 332 zlaté a doprava z Brna 16 zlatých, 61 krejcarů. Dále bylo zakoupeno 10 ručních stříkačů po 5 zlatých. Na úhradu tohoto vydání prodala obec svoji pazdernu – nyní dům č. 202. Baron Josef z Honrichsu, majitel panství kunštátského, věnoval pro tento účel 150 zlatých a majitel továrny (nyní dům č. 157 – kulturní dům) jménem Bajer 50 zlatých.

Další požár byl v Olešnici dne 24. ledna 1841. Tento den ve 4 hodiny odpoledne chytlo se sádlo v domě č. 85. Farní budova č. 86 byla zděná, proto shořela jen vazba střechy, ale dřevěné domy č. 84, 87, 88 a 89 shořely do základů. Dalšímu šíření ohně zabránila silná vrstva sněhu na střechách domů.

K dalšímu většímu požáru pak došlo hned příštího roku. Dne 21. června 1842 ve 4 hodiny odpoledne vznikl požár ve stodole domu č. 90. Příčina požáru není známa. Za obět plamenům padlo 26 dřevěných domů stojících na horní části náměstí a v ulici Veselské – nyní Obora.

Roku 1841 mínila obec zrušit masné krámy pod školou, stojící před vchodem do farního kostela. Chtěla zde zřídit 2 učebny a místnost pro uložení hasícího zařízení. Pro odpor řezníků však bylo od přestavby upuštěno. Roku 1851 opět jednala obec o stavbě hasičského skladiště. Stavěno mělo být z tvrdého materiálu a skladiště mělo sloužit i k uložení jarmarečních bud. Ke stavbě opět nedošlo a hasící zařízení bylo uskladněno na různých místech.

V dubnu roku 1856 vznikl požár v domku č. 203. Dále shořely domy č. 223 a 224. Dům číslo 278 – bývalý hostinec U Troníčků nebyl tehdy ještě vystavěn, takže se podařilo v tomto místě požár uhasit. V novinách zvaných Neugkeiten z května r. 1856 píše očitý svědek, že již všechny tři domy byly v plamenech, nežli se udělal zvonem poplach. Lidé se sice v krátkosti sběhli k požáru, ale nemohli nalézt stříkač. Konečně prý ho nalezli a přitáhli k ohni, ale nikdo nechtěl zapůjčit nádoby na nošení vody. Obec sice podala odvolání proti této novinové zprávě jako nepravdivé, nicméně v krátkém čase došlo k postavení kůlny na zahrádce mezi pivovarem a kostelem. Kůlna byla připojena k budově pivovaru.

V této hasičské kůlně bylo pak hasičské nářadí umístěno. Byl zde vozový stříkač, ruční stříkač mosazný, ruční stříkač dřevěný, dvoukolový vůz s lejtou na vodu, 10 plátěných věder, různé háky a podobně. Dále byly pořízeny 2 vozy s lejtami, které naplněny vodou stály v průjezdu radnice.

Na schůzi obecního výboru dne 22. srpna 1858 bylo vybráno 20 mužů, kteří v případě ohně měli velký požár obsluhovat za slíbenou odměnu. Jeden z nich za udržování stříkače dostával z obecního důchodu 10 zlatých ročně.

Záložna kontribučenského fondu bývalého panství kunštátského pořídila po roce 1865 pět čtyřkolových stříkačů a umístila je ve větších obcích bývalého panství. Jeden stříkač byl umístěn také v Olešnici. Byl starého typu bez savice, měl krátkou kovovou žárnici mosaznou a voda se do něj musela nalévat. Byl zelené barvy, proto byl zván „zelený“, na rozdíl od starého stříkače „červeného“.

V této době začaly vznikat v našich městech a městečkách hasičské sbory. Na Moravě v Třebíči byl v roce 1868 Titem Krškou založen dobrovolný hasičský sbor, který se však brzy po jeho odchodu z Třebíče poněmčil. Titus Krška odešel z Třebíče do Velkého Meziříčí a tam založil dne 8. června 1871 český dobrovolný hasičský sbor. První český hasičský sbor na Moravě byl ve skutečnosti založen v roce 1870 v Letovicích, přesto však je Velké Meziříčí pokládáno za kolébku moravského hasičství a Titus Krška za otce českých hasičů. V Bystrém u Poličky vznikl hasičský sbor roku 1872.

V Olešnici se jednalo o založení sboru dobrovolných hasičů již roku 1871. Obecní výbor se usnesl ve své schůzi dne 16. října tohoto roku vydat výzvu k občanům, aby byl v Olešnici sbor založen. Moravsko-slezská pojišťovna darovala obci na tento účel 25 zlatých a Lipská pojišťovna 10 zlatých. Přesto však k založení sboru nedošlo.

Roku 1873 byla Olešnice postižena opět velkým požárem. Dne 21. srpna v jednu hodinu odpoledne vznikl požár v koželužně p. Neumanna č. 23. Protože bylo veliké sucho, dosáhl oheň značných rozměrů. Vyhořela celá řada domů na náměstí vedle radnice, a to č. 19 až 26, pak chlévy a stodoly od domů číslo 80 až 83 a 85 až 87. Na Vejpustku vyhořely tři chalupy – číslo 77, 78 a 207.

K požáru přispěchalo pomáhat mnoho lidí z okolních obcí. Byl zde také prosetínský sedlák jménem Totůšek, již starší člověk. Unaven odpočíval v průjezdu fary, kde jej přistihl olešnický četník a vyzval jej, aby šel nosit do stříkače vodu. Totůšek odmítl s odůvodněním, že do této chvíle s hašením pomáhal a že je unaven. V nastalé hádce udeřil jej četník šavlí a zranil na hlavě a ruce. Když to lidé uviděli, zanechali hašení a s pokřikem „zabte ho“ se seběhli k faře. Četník byl vyvlečen z fary a zbit. Potom se mu přece podařilo uprchnout na četnickou stanici, která byla tehdy v domě č. 119. Shluklý dav pak vytloukl u četnické stanice okna kamením. Není divu, že se za těchto okolností požár velmi rozšířil.

Byly asi 4 hodiny odpoledne, když zazněla hasičská trubka. Po silnici od Trpína přijeli hasiči z Bystrého u Poličky v nových uniformách se svojí stříkačkou. Místní lidé se domnívali, že jsou to vojáci. S pomocí členů bysterského sboru se podařilo téhož dne v 7 hodin večer požár lokalizovat. Olešničtí byli bysterským hasičům velmi vděční, pohostili je a po ohni jim byl zaslán děkovný dopis za jejich pomoc.

Založení hasičského sboru v Olešnici a jeho činnost do roku 1914

Po požáru v roce 1873 začaly se ozývat v Olešnici mocnější hlasy, aby i zde byl založen sbor dobrovolných hasičů. Proto tehdejší starosta obce František Neumann svolal na den 3. června 1874 občany do hostince Puchárna, kde po jeho projevu byl sbor dobrovolných hasičů založen. Za jeho členy se přihlásilo 105 mužů. Tito byli rozděleni do 5 čet a sice: první sbor lezců – 19 údů, druhý sbor lezců – 18 údů, třetí sbor stříkačů – 24 údů, čtvrtý sbor stříkačů – 12 údů a pátý sbor pomocníků – 32 údů.

Velitelem sboru byl zvolen Vilém Oderský z domu číslo 119, podvelitelem Kuneš Tůna z domu číslo 114, náčelníkem prvního sboru Karel Říha, druhého Vincenc Frölich, třetího Ludvík Špinar, čtvrtého František Čápek. Jednatelem sboru byl zvolen František Vodnařík, obecní tajemník, a pokladníkem Karel Mládek, majitel grafitárny ve Velkém Tresném. Byly také vypracovány stanovy spolku a schváleny 2. července 1874.

Vilém Oderský, první velitel hasičského sboru v Olešnici, byl jedním z nejhorlivějších přátel českého hasičstva na Boskovicku. V Olešnici nebylo vlasteneckého podniku, aby nebyl buď v jeho čele nebo nejhorlivějším pracovníkem. Byl členem ochotnického divadla a prvním starostou (náčelníkem) Sokola. Protože se jednota Sokol v Olešnici rozešla, ujali se Vilém Oderský, další bývalí členové a mnozí občané myšlenky spolku hasičského, toužíce mít v novém spolku náhradu za bývalého Sokola. Sbor převzal také sokolské spolkové místnosti na Puchárně, prapor s nápisem „Tužme se“ a pokladní hotovost 60 zlatých.

Pojišťovna Viktoria darovala obci 20 zlatých, polovinu obdržel sbor pro svoje potřeby, z druhé poloviny bylo na zahradě Puchárny postaveno leziště. Ještě v roce 1874 zakoupila obec od firmy Smejkal v Čechách pod Kosířem moderní dvoukolový stříkač zvaný hydrofor se savicí a hadicemi za 680 zlatých. Na úhradu tohoto vydání darovala Kontribučenská záložna v Olešnici 300 zlatých a Občanská záložna v Olešnici 100 zlatých a kromě toho zakoupila vůz na přepravu mužstva.

Obec Olešnice hasičský sbor všemožně podporovala. Pořídila výstroj pro 80 mužů a také je vyzbrojila sekyrkami. Výcvik svěřila Hynku Syrovému z Litomyšle, za což mu zaplatila 80 zlatých. Výcvik byl zakončen veřejným cvičením, konaným dne 18. října 1874 za účasti mateřského spolku bysterského a hasičských spolků z Poličky, Svitav, Jimramova a Lomnice, dále sokolských jednot z Lysic a Kunštátu. V 10 hodin toho dne shromáždili se účastníci na náměstí před Občanskou záložnou, kde je přivítal a o významu hasičských spolků promluvil starosta obce a velký příznivce sboru František Neumann. Po společném obědě na Panském domě se odpoledne konalo požárové cvičení a po něm veselice na Puchárně.

Dne 19. listopadu 1874 předala obec hasičskému sboru do správy všechno hasící zařízení a sice: hydrofor dvoukolový, vozový stříkač červený, vozový stříkač zelený, 2 ruční stříkače mosazné, vůz s lejtou na vodu, vůz s lejtou a škopkem, 10 kusů vodových košů, 8 okenních žebřů, 4 okapové žebře a jiné, vše v celkové ceně 2.824 zlatých.

Po požáru v roce 1881 se obecní zastupitelstvo rozhodlo zbudovat požární vodní nádrž pod kašnou na náměstí obsahu asi 1.000 věder. Byla zbudována ještě v témž roce nákladem 250 zlatých. Dle měření obsahuje nádrž 352,5 hl vody.

Hasičská kůlna za pivovarem již nevyhovovala, proto, když se v roce 1881 přestalo v olešnickém pivovaře vařit pivo, pronajali dne 19. března 1882 sousedé právováreční bývalou várnici obci na uskladnění hasičského zařízení. Byl zde zbudován sušák na hadice a na čelní stěnu byla umístěna soška sv. Floriána, patrona hasičů, a nápis tohoto znění: „Bohu k oslavě, bližnímu k ochraně“. Do skladiště bylo v krátké době přemístěno všechno hasičské zařízení a v pamětní knize sboru je o této události napsáno: „Přijmutí nového skladiště, které důstojným způsobem předsevzato bylo a všeobecným výletem jak spolku, tak početného obecenstva do „Chrastě“ radostně se ukončilo“.

Hasičského náčiní přibývalo. Roku 1882 zakoupil sbor dvoukolovou káru na přepravu hadic, roku 1896 nový čtyřkolový stříkač za 800 zlatých. Občanská záložna věnovala na tuto akci 400 zlatých a Zemský výbor 150 zlatých. Protože tehdejší stříkače nedosahovaly dostatečného tlaku vody, používalo se žebříků. Voda se po nich v hadicích tlačila nejblíže k ohni. Byly to žebře okapové a okenní. Když začínala většina domů mít tvrdou krytinu, nemohlo se okapových žebřů používat a zaváděly se žebře posunovací. Olešnický sbor zakoupil první posunovací žebř roku 1889 a druhý v roce 1902.

Sbor byl vždy připraven hájit majetek i životy spoluobčanů. Poněvadž v této době nebyla věnována pozornost preventivní činnosti a domy a stodoly byly stavěny převážně z lehce hořlavých materiálů, vznikaly četné požáry. Tak bychom mohli jmenovat požár roku 1878 na Moravské straně, roku 1882 požár v Louce, kde náš sbor úspěšně zasahoval. 1. ledna 1892 vyhořela Holcova pazderna stávající v místě pozdějšího Lidokovu č. 229. Nedaleké stodoly městských domů byly velmi ohořelé, ale podařilo se je uhájit.

Dne 21. září 1884 se konala ve Skalici nad Svitavou ustavující schůze Župní jednoty okresu boskovického. Z Olešnice byl sbor zastoupen Vilémem Oderským a Františkem Čuhlem. Vilém Oderský byl na této schůzi zvolen předsedou Župní jednoty. Příštího roku se konala v Přerově ustanovující schůze Ústřední jednoty moravských sborů hasičských. Jako delegáti byli tam vysláni Vilém Oderský a Jan Hylák, nadučitel v Olešnici.

Někteří občané pamatovali na sbor také ve svých testamentech. Když roku 1885 odkázal místní občan František Červený sboru 50 zlatých, usnesl se výbor ve své schůzi dne 15. června toho roku založit „Fond ku podpoře zasloužilých a práce neschopných hasičů olešnických“. Na toto konto pak byly všechny dary ukládány, takže v roce 1900 dosáhl fond již 1.000 korun. Z úroků pak byli podporováni staří a chudobní členové sboru nebo jejich vdovy.

Každoročně pořádal sbor svůj ples a několik zábav, jejichž výtěžek šel do spolkové pokladny. Pořádány byly také výlety, ale jenom pro pobavení členů a jejich rodin. K pohoštění dávala obec vždy půl hektolitru piva. Na těchto výletech nebyly pořádány tancovačky. Výlety, spíše procházky, se konaly do „Chrastě“, k Louckému dvoru, do „Čechové chrastě“ a na Skalky. Spolek se také zúčastňoval pohřbu členů a významných osobností.

Sbor dobrovolných hasičů v Olešnici byl mateřským sborem všech hasičských sborů v okolí. V Crhově a Rozseči byly sbory založeny v roce 1883, v Rozsíčce roku 1885 a ve Křtěnově roku 1989. Tyto sbory tvořily se sborem olešnickým jeden okrsek, který byl ustaven 24. února 1907. Okrskovým náčelníkem byl zvolen Josef Matonoha, továrník v Olešnici. Později vznikly hasičské sbory i v ostatních okolních obcích. Roku 1907 v Kněževsi, 1908 v Ústupě, 1912 ve Veselce, 1921 v Louce a 1930 ve Lhotě u Olešnice.

Olešničtí hasiči užívali praporu zaniklé místní sokolské jednoty. Roku 1894 při oslavě 20. výročí založení hasičského sboru byly přítomni též hasiči z Bystřice nad Pernštejnem se svým novým praporem, který se všem velice líbil, a tak se členové hasičského sboru rozhodli pořídit spolkový prapor. Akce se ujaly olešnické ženy a dívky. Provedly mezi sebou na tento účel sbírku, která vynesla 133 zlatých a 80 krejcarů. Celkový naklad na pořízení praporu včetně tří stuh činil 250 zlatých, rozdíl hradil hasičský sbor.

Prapor je v národních barvách červené a bílé. Na jeho přední bílé straně, je vyšit obraz sv. Floriána, na druhé, červené, znak městečka Olešnice – černé orlí křídlo ve stříbrném poli, ozdobené hasičskými odznaky. Prapor byl dle tehdejšího zvyku posvěcen 21. července 1895. Městečko bylo v ten den ozdobeno 187 stožáry s prapory v národních barvách. Matkou praporu byla paní Kristina Šimková z Olešnice č. 27 a kmotrou paní Terezie Dukátová z domu č. 111. Když praporečník Metoděj Neumann poprvé prapor rozvinul, rozlehlo se náměstím bouřlivé volání slávy. Slavnosti bylo přítomno mnoho hostí ze širokého okolí a účinkovaly 3 dechové hudby – z Olešnice, Svojanova a Bořitova.

Všechna jubilea od založení sboru byla oslavována za účasti Župní jednoty boskovické a mateřského sboru bysterského. K 25. výročí založení hasičského sboru byl uspořádán dne 23. července 1899 župní sjezd.

Roku 1900 byla provedena změna stanov. Hlavou sboru se stává starosta, který činnost sboru zastupuje na veřejnosti. Stránku technickou přebírá náčelník, který má na pomoc podnáčelníka a několik četařů, dle velikosti sboru. Prvním starostou olešnického sboru byl zvolen Jan Bachmann z domu č. 89 a po jeho smrti roku 1903 Metoděj Neumann z domu č. 23.

Roku 1906 zasáhl sbor při velkém požáru na Moravské straně. Tehdy vyhořeli statky čísel 151, 152, a 153. Staří hasiči často vzpomínali na požár domku č. 34. Bylo to 1. ledna 1912. Za velikého mrazu, kdy voda zamrzala v stříkači, se okolní stavení podařilo uhájit.

40. výročí bylo oslaveno opět sjezdem boskovické župy dne 19. července 1914 za účasti 458 bratří ze 36 sborů.

Činnost sboru ve válečných letech a za první republiky

Koncem července roku 1914 vzplanula 1. světová válka. Byla nařízena všeobecná mobilizace mužů do 42 let. Z místního hasičského sboru odchází na frontu 29 činných členů a tím téměř ustává činnost sboru. Při velkém požáru u Bohatců číslo 156 a sousedního domu Gustava Novotného na podzim 1917 musely vypomáhat při stříkači ženy.

Po dlouhých čtyřech létech války a vyhlášení samostatné republiky Československé 28. října 1918 znovu ožívala činnost hasičského sboru v Olešnici na Moravě a život se rozvíjel opět k lepšímu. Svoji činnost obnovily hasičské župy i Zemská jednota hasičská v Brně. V Praze byl ustaven Svaz dobrovolného hasičstva pro Československou republiku. V roce 1923 se konal v Praze velký sjezd hasičstva.  

Tehdy si začaly hasičské sbory motorizovat svoje stříkačky. V roce 1924 vyjednával olešnický sbor s firmou Štěpánek a spol. v Kostelci nad Orlicí zmotorizování svého stříkače z roku 1896. Stříkač byl do Kostelce odvezen a předělán na motorovou stříkačku nákladem 15.810 Kč. Při sjezdu 51. hasičské župy dne 13. července 1924, konaném na oslavu 50. výročí založení sboru, byla motorová stříkačka předána sboru. Stroj byl velice výkonný. Voda při požárním cvičení byla vytlačena až na věž katolického kostela a od zvonice bylo stříkáno na budovy bývalého pivovaru. Hadice ovšem trpěly přílišným tlakem vody.

Roku 1929 byla v hasičském skladišti vyměněna dřevěná podlaha za betonovou a v příštím roce pořízen nábytek pro noční požární hlídky.

Velkou obtíž činilo zaopatření přípřeže k požárům v okolních obcích. Stříkačka byla těžká, zvláště když byla obsazena větším počtem hasičů a bylo zapotřebí jet rychle. Rolníci velmi neradi svoje koně do stříkače zapřáhali. Při požáru v Crhově roku 1929 se přípřež nesehnala a požáru se zúčastnili olešničtí hasiči bez stříkačky, což bylo od crhovských nemile přijato. Bylo proto uvažováno o pořízení automobilové stříkačky. K uskutečnění této myšlenky došlo až v příštím roce.

Velkostatkář Belcredi prodával osobní automobil TATRA o síle 65 HP. Ve schůzi výboru 15. června 1930 bylo usneseno automobil koupit a nechat jej upravit na výkonný stříkač s podmínkou, že obec se zaručí při sjednání výpůjčky a bude ji úrokovat. Obec s tím byla srozuměna a auto zakoupeno za 29.500 Kč. Přebudování na automobilovou stříkačku stálo dalších 36.276 Kč a zakoupení 500 m vysokotlakých hadic za obnos 13.500 Kč, takže celkový náklad včetně hadic činil 79.276 Kč. Automobilka byla dopravena do Olešnice dne 6. prosince 1930. Dne 8. prosince 1930 provedl zástupce Moravské jednoty Jenko Plevač z Letovic zkoušku stroje. Bylo zjištěno, že vyhovuje všem podmínkám, proto byl olešnickým sborem převzat. Inspirátorem myšlenky na pořízení autostříkačky byli tehdejší velitel sboru Stanislav Neumann a četař František Čápek, strojník.

Slavnostní předání automobilky se konalo dne 31. května 1931 za účasti župního výboru a velkého množství hasičů i občanů. Program slavnosti byl následující: v 10 hodin se konala schůze župního výboru v sále radnice, v 14 hodin požárové cvičení, kterého se zúčastnily okolní sbory – Ústup se stříkačkou z roku 1860, Crhov se stříkačkou z roku 1870, Křtěnov se stříkačkou z roku 1885, zmotorizovanou v roce 1930, a sbor Olešnice s novou automobilkou. Po cvičení byl odchod na výletiště pod Skalkami, kde se cvičilo se žebři a sekyrkami. Slavnostní projev měl župní vzdělavatel František Cibulka, řídící učitel z Rozseče.

Sbor věnoval na pořízení automobilové stříkačky všechny svoje úspory. Byla také provedena sbírka mezi občany, která vynesla 7.920 Kč. Olešničtí zemědělci věnovali ve prospěch hasičské pokladny nájemné z honitby v částce 3.046 Kč. Místní zpěvácký kroužek se tehdy rozešel a svůj majetek, včetně klavíru, věnoval hasičskému sboru. Bylo tak získáno 2.500 Kč. Spolek divadelních ochotníků v Olešnici sehrál divadelní představení „Hasiči jedou“ a výtěžek 500 Kč věnoval na zaplacení stříkačky. Toto všechno zdaleka nestačilo a sbor uzavřel u Občanské záložny v Olešnici výpůjčku ve výši 50.000 Kč. Občanská záložna také vyšla vstříc a požadovala z výpůjčky pouze 5% úrok. Splácení dluhu se dělo pozvolna. Bylo totiž nutné stále pořizovat různé součástky a to značným nákladem. Roku 1937 bylo ještě 47.126 Kč dluhu, roku 1939 ještě 42.926 Kč.

Olešnický sbor byl v té době velice často volán k požárům jak v místě, tak i v okolí. Požáry však již nedosahovaly takových rozměrů jako dříve, protože většina domů byla pokryta nehořlavou krytinou, měla zděné štíty, ale hlavně to bylo včasným zásahem výkonných hasičských strojů.

Roku 1921 vyhořela chalupa Karla Šimona číslo 219, která byla napojena na zeď nynějšího zdravotního střediska. V roce 1922  vyhořelo stavení Zedníkovo na Vejpustku. Roku 1923 byl oheň v domě Arnošta Girgla číslo 287, provazníka, a v roce 1925 hořelo u Antonína Srstky číslo 133. V roce 1929 hořelo stavení Arnošta Girgla již podruhé. Domek Karla Šamánka číslo 177 vyhořel v roce 1930, tentýž rok shořela chalupa Jana Fadrného číslo 41 a sousední domek švadleny Marie Čuhlové č. 40. V létě roku 1934 shořela stará chalupa Štěpána Žíly číslo 39, v srpnu roku 1935 v nočních hodinách vypukl požár koželužny prof. Alfonse Čápka v domě číslo 28 a v témž roce vyhořely hospodářské objekty v domě číslo 22 manželů Kubíkových. V srpnu 1941 vypukl požár zemědělské usedlosti u Jančíků číslo 186, kdy zároveň vyhořel sousední domek stolaře Bohuslava Čípka číslo 322.

Každé pondělí večer se v jarním období konalo v Oderského cihelně cvičení. Ze svých vlastních prostředků pořizoval si sbor stejnokroje jak slavnostní, tak i pracovní.

Na oslavu 60. výročí založení sboru se konal v Olešnici dne 24. června 1934 sjezd 51. župy kunštátské. Při této příležitosti byly při cvičení provedeny zkoušky pro asanační službu v případě války.

Roku 1938 měl sbor 65 činných a 16 přispívajících členů. V té době se již nad Německem zle blýskalo a temné mraky táhly Evropou. V roce 1938 zastínily i naši republiku. Nespravedlivé mnichovské rozhodnutí přičlenilo naše pohraničí k Německu a v měsíci březnu roku 1939 si Hitler podmanil celý národ. Došlo ke zřízení protektorátu Čechy a Morava. Tato skutečnost ochromila u nás všechen spolkový i veřejný život. Došlo k reorganizaci hasičských sborů. Dosavadní vedení bylo zrušeno a byl ustaven Svaz hasičstva českého v Čechách a na Moravě se sídlem v Praze. Zákonem ze dne 18. prosince 1941 připadl všechen sborový majetek obci, která se musela starat o udržování nářadí a výzbroje hasičského sboru. Bylo nařízeno konání protipožárních hlídek, které byly v roce 1941 rozšířeny tak, že byly ve dne i v noci, a to v době od začátku měsíce července do konce září.

Ke konci války dne 27. dubna 1945 ve večerních hodinách došlo k náletu na německou jednotku ubytovanou v obci v místí škole. Přitom vyhořely domy číslo 63 manželů Prudkých, číslo 107 Františka Tomana (současný prostor pomníku před školou) a číslo 273 Františka Weinera. Hašení bylo téměř nemožné, protože požáry vznikly po svržení zápalných bomb. Tehdejší technika nebyla pro hašení těchto požárů způsobilá.

Od konce 2. světové války do roku 1974

Teprve po osvobození v roce 1945 se život v hasičských sborech opět probouzel k nové aktivitě. Činnost našeho sboru nastala až v roce 1946, kdy 30. června se hasiči zúčastnili slavnosti odhalení památníku obětem nacistické hrůzovlády v našem kraji na Hradisku u Louky. Dále se sbor účastnil odhalení busty brigádního generála Karla Čápka, zdejšího rodáka, na domě číslo 29 a konečně i slavnosti při odhalení Památníku obětem I. a II. světové války, který byl postavený před budovou zdejší základní devítileté školy. Slavnost se konala 17. října 1954.

Dnem 1. ledna 1951 vešel v platnost zákon o reorganizaci požární ochrany. Sbory dobrovolných hasičů byly zrušeny a protipožární ochrana byla svěřena takzvaným požárním sborům. Místní národní výbor jmenoval velitele i mužstvo. V Olešnici byla ustavena 3 mužstva po 9 mužích. Velitelem byl jmenován Tomáš Blaha z domu číslo 179. Kromě požárních sborů byly také ustaveny takzvané Hasičské jednoty s dobrovolným členstvem. Jejich úkolem bylo vypomáhat požárním sborům. Ustavující schůze Hasičské jednoty se konala 1. dubna 1951 a jejím předsedou byl zvolen Karel Boček z Olešnice č. 159.

V roce 1953 byl vydán ministerstvem vnitra dekret, kterým se hasičská organizace prohlašuje za dobrovolnou organizaci celostátního významu. Zákon o požární ochraně a státním požárním dozoru změnil též název hasičského sboru na místní jednotu Čs. svazu požární ochrany. Její velitele jmenoval MNV, později jen jeho volbu schvaloval. Místní jednota započala také s výcvikem žen a dorostu. Každoročně byly konány soutěže připravenosti k požární ochraně. O dobrém umístění svědčí řada diplomů a vyznamenání, které MJ ČSPO obdržela.

Dne 26. října 1953 zazněla poplašná siréna a členové požárního sboru zasahovali při požáru domku Antonína Klusáka číslo 67. 2. září příštího roku vyhořela stodola Richarda Weise číslo 93 a 20. října 1955 vznikl požár ve stodole Josefa Procházky číslo 85. U všech těchto požárů se podařilo okolní objekty uhájit. Od té doby již v Olešnici větší požár nebyl.

Jízda na otevřené automobilové stříkačce bylo nepříjemná a hlavně v zimním období zdraví nebezpečná. Proto dne 24. července 1950 zakoupil sbor od místní Mlékárny vrak auta zn. Ford-Canada. V letech 1950 – 1955 byl vrak velkým nákladem přebudován na krytý autobus pro přepravu mužstva. V té době obdržel sbor od Okresní inspekce požární ochrany v Boskovicích motorový stříkač PS-8, uložený na dvoukolovém přívěsném voze. Slavnostní předání obou těchto strojů se konalo při veřejném cvičení dne 24. července 1955. MNV v Olešnici a základní organizace Svazarmu věnovaly stuhy na hasičský prapor.

Sbor potřeboval na uložení pořízených strojů stále více místa a tak vznikla myšlenka postavit v Olešnici novou moderní budovu požární zbrojnice se skladištěm, klubovnou a bytem strojníka. Obec tuto snahu podporovala. Původní plán na stavbu nové zbrojnice na pozemku u domu č. 287 nevyhovoval pro malou rozlohu. Byl získán nový pozemek „Na Hlavatiskách“ č. p. 1457/3 o výměře 1.108 m³. Tento pozemek koupila obec dne 11. ledna 1949 od paní Věry Mikoláškové, učitelky z Olešnice, za cenu 50.000 Kčs, včetně oplocení pozemku a menší zásoby stavebního materiálu. Krajský národní výbor v Brně zařadil stavbu do pětiletého plánu na léta 1949 – 1954. Na  stavbu byly pořízeny plány Krajským projekčním ústavem v Brně, které zahrnovaly i pořízení očistných lázní v této budově.

Byla vyhlášena pracovní povinnost pro každého člena, vykopány základy a při okrskovém cvičení dne 26. června 1949 za účasti zástupců obce, škol a všech místních korporací položen základní kámen budovy. Slavností projev měl župní vzdělavatel bratr Josef Jedlička, ředitel školy v Bohuňově.

Ke stavbě zbrojnice podle zmíněných stavebních plánů nedošlo. Finanční prostředky určené na stavbu použil Okresní národní výbor v Bystřici nad Pernštejnem, kam Olešnice v té době územně spadala, na opravu budovy ONV. Výstavba nové požární zbrojnice v Olešnici byla odložena na neurčito a z roku na rok odkládána.

Teprve roku 1954 bylo rozhodnuto provést výstavbu svépomocí za vydatné podpory Okresního národního výboru, Místního národního výboru a Inspekce požární ochrany v Boskovicích. Výroční členská schůze, konaná dne 6. prosince 1954, zvolila čtyřčlennou stavební komisi v čele s velitelem br. Josefem Prudkým z Olešnice číslo 63. Na této schůzi byla odhlasována pracovní povinnost odpracování 20 hodin zdarma každého člena sboru. V rámci oslav 10. výročí osvobození byla učiněna výzva občanům, aby na stavbě zbrojnici vypomohli.

Během zimního období 1954 – 1955 byl zdarma nalámán kámen. Kromě zemědělců vydatně pomohly s odvozem i místní závody Masna a Sodovkárna. Dřevo bylo nakáceno a odvezeno z lesa p. Čeňka Michala. Roku 1955 bylo již postaveno přízemí budovy a zastřešeny garáže. V roce 1956 byl postaven byt strojníka v poschodí budovy a hlavní budova zastřešena. Ještě téhož roku byla provedena kanalizace a elektrická instalace a v roce 1957  byla celá budova dokončena a připravena k předání do užívání. Členové Místní jednoty Olešnice odpracovali zdarma 1.084 hodin a Místní jednota sama věnovala částku 36.647 Kčs. Kromě všech těchto darů a pracovní výpomoci činil náklad na postavení zbrojnice 151.847 Kčs.

Slavnostní otevření nové zbrojnice se konalo dne 21. června 1957 za veliké účasti hasičů i občanů. Slavnost byla zahájena ve 14 hodin u staré zbrojnice na náměstí provedením defilé členstva. Se starým skladištěm se rozloučil dlouholetý hasičský pracovník a předseda Místní jednoty bratr Vladimír Neumann. Pak se účastníci přesunuli k nové budově zbrojnice, kde byla při hraní státní hymny vztyčena státní vlajka. Poté následovaly projevy zástupců Okresního národního výboru Boskovice a Okresního výboru ČSPO. Předseda MNV František Elis předal veliteli Místní jednoty br. Josefu Prudkému klíč, ten budovu slavnostně otevřel. Následovala prohlídka budovy a volná zábava na prostranství před novou požární zbrojnicí.

V této době pořádala Místní jednota tradiční plesy, výlety a hodové, pomlázkové, pouťové a kateřinské zábavy. Z výnosů všech těchto podniků hradila četná vydání, spojená ještě se stavbou zbrojnice. Z režie p. Karla Hamerského, odborného učitele z Olešnice, byla konána divadelní představení, vesměs na jevišti Osvětové besedy: v roce 1955 „Muzikantská Liduška“, 1956 „Noc na Karlštejně“ a „Její pastorkyně“, 1957 „Kudy kam?“ a „Hrátky s čertem“, 1964 „Lucerna“. I zde zůstal čistý výtěžek hasičskému sboru na úhradu jeho vydání.

V šedesátých letech slavili olešničtí úspěchy na okresních soutěžích. Družstva mužů, žen, dorostu i žáků se umísťovala na předních pozicích. Družstvo mužů získalo 1. místo v letech 1958 a 1967 a 2. místo v letech 1968 a 1969, družstvo žen 1. místo v letech 1963 a 1968, 2. místo v letech 1958, 1960, 1961, 1969. Družstvo žáků obsadilo 1. místo v roce 1967 a 3. místo v letech 1960, 1962 a 1963, družstvo dorostu 1. místo v roce 1970 a 3. místo v roce 1971.

V roce 1969 hasičský sbor oslavil 95. výročí svého založení. Po ukázkách starší i nové techniky, kde byl mimo jiné poprvé předveden dvoukolový výsuvný žebřík, zakončil oslavy starosta sboru bratr Josef Prudký. Část oslav je již zachycena na filmovém pásku.

Zrušením některých vodních zdrojů (užitkový vodovod a kašna na náměstí) nastal nedostatek vody na hašení požárů. Zbudováním vodovodu od Ostré Horky a hlavně pak vodojemu nad mlékárnou bylo možno v obci vybudovat dostatečný počet hydrantů, z nichž v případě požárů bylo možno vodu k hašení odebírat.

Nutno vzpomenout zvláštního zásahu několika členů místního požárního sboru v létě roku 1970, kdy se po tři dny účastnili čerpacích prací při zatopení části sloupských jeskyní, kde byly právě v této době prováděny průzkumné práce a kde byli uvězněni speleologové.

V roce 1972 se náš sbor zúčastnil stoletého výročí založení našeho mateřského hasičského sboru v Bystrém, kde se olešničtí hasiči aktivně podíleli na provádění ukázek s různou technikou.

Okresní inspekce požární ochrany v Blansku přidělila roku 1973 do Olešnice auto zn. TATRA 805 pro přepravu hasičů při zásazích v okolních obcích.

Stoleté výročí trvání hasičského sboru v Olešnici

Na oslavu stoletého výročí založení hasičského sboru v Olešnici se sbor připravoval již dva roky dopředu. Byl opraven historický hasičský prapor. Opravu provedly řádové sestry z ústavu v Šebetově. Dále bylo rozhodnuto vydat tiskem publikaci o stoleté historii hasičského sboru Olešnice. Na této publikaci se hlavně podíleli tehdejší pokladník sboru a kronikář Olešnice bratr Josef Višinka a bratr Jaroslav Žila. Po několika zásazích cenzury tehdejší totalitní komunistické moci a zdlouhavých jednáních na okresním národním výboru, referátě kulturním a školském vedeným soudruhem Procházkou, byla konečně publikace vytištěna. Tato ročenka ke stoletému výročí se stala hlavním zdrojem i pro tuto publikaci.

Oslavy  stoletého výročí založení sboru se konaly 15. a 16. června 1974. Od 8. do 16. června probíhala v tehdejší Osvětové besedě výstava různých dokumentů, fotografií, uniforem a plakátů z historie sboru. Dále pak 16. června byla vystavena stará hasičská technika na náměstí před bývalou zbrojnicí.

V sobotu 15. června začaly oslavy srazem všech členů hasičského sboru, jejich fotografováním a v 16 hodin odchodem na místní hřbitovy a k pomníku padlých u místní školy, kde byly položeny věnce a vzpomenuto zemřelých a padlých hasičů. Pak následovalo vystoupení dětského dechového souboru Lidové školy umění z Letovic pod vedením Petra Halámky na náměstí.

V 17 hodin byla zahájena slavnostní schůze s kulturním programem v Osvětové besedě, které se zúčastnili všichni zástupci okolních sborů, zástupci vyšších hasičských orgánů – bratři Maňoušek Rudolf, Dvořáček Filip, Dvořák František – okrskový předseda, předseda MNV pan Jaroslav Valenta, předseda Národní fronty pan Okáč a předseda KSČ soudruh Holcner. Dále byli přítomni vedoucí olešnických závodů, předsedové různých společenských organizací, pan Adam – vedoucí Komunálních služeb Letovice, dále členové naší mateřské zakládající organizace v Bystrém v čele s jejím starostou bratrem Burešem starším. Všechny členy a hosty na této schůzi přivítal bratr velitel sboru Stanislav Blaha, schůzi řídil bratr Vítězslav Kuda. Slavnostní projev přednesl bratr starosta Josef Prudký. Dále následovaly slavnostní projevy hostů, předání diplomů a vyznamenání zasloužilým členům. Předseda MNV pan Valenta dekoroval hasičský prapor slavnostní stuhou ke stému výročí založení sboru. Taktéž starosta zakládajícího sboru v Bystrém, bratr Bureš, dekoroval hasičský prapor. Bratr Prudký dekoroval prapor hasičů z Bystrého jako dík za pomoc při založení olešnického sboru. Po slavnostní schůzi následovalo občerstvení a družné veselí všech zúčastněných.

Neděle 16. června začíná v 6:30 slavnostním budíčkem – vypálením salv z hmoždíře ze stráně nad Vejpustkem. Od sedmé hodiny ranní vyhrával místní rozhlas. Po bohoslužbě v kostele sv. Vavřince za zemřelé členy a ke cti svatého Floriána následoval slavnostní koncert třicetičlenné dechovky SKP Boskovice.

Po obědě se přesunula všechna stará i nová technika k hostinci Habeš pana Fučíka u hřbitova, odkud vycházel průvod všech zúčastněných. Do průvodu se jako první řadí ženy v dobových krojích s putýnkami, dále  různé cechy (jako krejčí, obuvníci, kováři) a místní dráb. Následuje stará berlovka, první to hasební prostředek, dále trakaře z Olešnice a Crhova, stříkače zvané hydrofor tažené koňským spřežením ze Sebranic, Černovic a Olešnice, parní stříkačka ze Svojanova a automobilová stříkačka z Olešnice z roku 1924. Pak následují hasiči z okolních obcí, cisterna RND Olešnice se žáky a cisternové vozy z Bystrého, Letovic a Boskovic a plošinový vůz VÚ Brno. Po seřazení vychází průvod od Habeše na náměstí, kde se konalo ukázkové cvičení.

Ve 14 hodin se ozývá z věže kostela šturmování na zvon, což provádí pan Jindřich Procházka. Tímto šturmováním bylo oznamováno v minulosti, že někde hoří. A již přibíhají k hořící maketě domku ženy s putnami a různé cechy, aby zahájily hašení. Pak nastupuje ruční berlovka, trakaře a hydrofory. Parní stříkačka ze Svojanova byla velice obdivována přihlížejícím obecenstvem. Dále následovala ukázka místních hasičů v dobových stejnokrojích s automobilní stříkačkou Tatra, která byla provázena velkým aplausem přihlížejícího obyvatelstva.

Poté zasahovala již modernější technika okolních sborů z Crhova, Křtěnova, Ústupu, Kněževse, Rozseče a Rozsíčky. Byly to vesměs vozidla Tatra 805, které za sebou vezou motorové stříkačky PS-8 a PS-12. Závěr hašení požáru obstarala nejmodernější technika – cisternové vozy z Bystrého, Letovic, Boskovic a Olešnice, dále výsuvný žebřík typu Mercedes z veřejného hasičského útvaru v Brně. Tento žebřík měl v tehdejší době nejvyšší dostupnost v celé republice a byl schopen dosáhnout špičky věže. Členové hasičského sboru z Bystrého prováděli ukázky sestupu po laně z věže. Ukázky seskoku do plachty z hořícího objektu byly prováděny z oken budovy Pivovaru.

Po skončení hasičského cvičení nastoupily sbory k slavnostní přehlídce a uvítání. Toto všechno je provázeno velkou účastí přihlížejícího obecenstva na náměstí. Po uvítání odchází všichni za doprovodu hudby SKP Boskovice na zahradu Sokolovny, kde v družné zábavě pokračují oslavy sto let založení hasičského sboru v Olešnici. Oslavy založení hasičů v Olešnici také natáčela televize Brno, záběry byly vysílány v krajovém vysílání.

V roce 1974 čítala Místní jednota ČSPO v Olešnici na Moravě 70 členů mužů a 26 žen. Dále družstvo dorostu a žáků. Výbor byl patnáctičlenný ve složení předseda Josef Prudký, místopředseda Emil Kožnar, velitel Stanislav Blaha, zástupci velitele František Janča ml. a Jan Haupt, jednatel Vítězslav Kuda, pokladník Josef Višinka, hospodář Jindřich Fadrný, zapisovatelka Marie Vojtová, referentka žen Marie Krušinová, preventista Jiří Danzinger, referent výcviku žactva Jaroslav Petr, referent organizační Josef Soukal ml., referent politicko-výchovný Václav Doskočil a referent pro CO obyvatelstva Oldřich Smutný ml. Jako revizoři účtů působili Václav Tůma, Miroslav Blaha a Josef Danzinger.

Historie v letech 1974 - 1994

Po skončení oslav stoletého založení sboru pokračuje jeho činnost dále. Sbor zajišťuje dobrou protipožární prevenci a tak v Olešnici nedochází k požárům. Hasiči vyjíždějí jen občas na hašení hořících mezí po vypalování trávy nebo do okolí na hašení hořícího lesa. Staří členové sboru pomalu vymírají, ale sbor doplňuje vcelku úspěšně mladou krev.

V roce 1975 je zrušeno vozidlo Ford a je vyřazeno z provozu. Hasičský sbor se rozhoduje k přístavbě další garáže, tato akce je za přispění všech členů dokončena roku 1976. Po dokončení přístavby dostává sbor větší cisternové vozidlo ZIL a potom cisternové vozidlo CAS–24, což velmi zvyšuje akceschopnost našeho sboru, který je volán k zásahům do širokého okolí.

Členové hasičského sboru se velmi aktivně podílí na veřejných pracích pro obec, jako je výstavba hotelu, nákupního střediska a opravy kulturního zařízení, dále velmi dobře spolupracují s různými organizacemi. Jsou prováděny preventivní domovní prohlídky komínů. Každoročně se pořádá požárnický ples, taneční zábavy, výlety a letní karnevaly. Olešnická družstva mužů, žen i mládeže úspěšně reprezentují na různých soutěžích. Sbor se se svou technikou účastní oslav výročí sborů v okolí. V roce 1979 byl uspořádán zájezd do Bratislavy, v roce 1982 zájezd do jižních Čech.

V letech 1979 – 1980 bylo upraveno prostranství před budovou požární zbrojnice, zbrojnice byla vymalována, bylo položeno linoleum, natřeny okna a dveře a v roce 1982 zhotovena skříň na prapor. V roce 1985 proběhlo do Hasičárny zavedení plynu a nové elektroinstalace.

Ve dnech 16. a 17. června 1984 proběhly oslavy 110. založení sboru. V sobotu odpoledne byly položeny věnce na hřbitovy a poté následovalo fotografování a slavnostní schůze v Osvětové besedě s vyznamenáním zasloužilých členů. V neděli se konala výstava požární techniky na náměstí, námětové cvičení okrsku Olešnice a hasičský výlet s hudbou Koroužanka na zahradě Sokolovny.

V noci z 12. na 13. července 1984 postihla Olešnici po prudkém přívalovém dešti povodeň. Byla zatopena zejména Moravská strana, Vejpustek a Masný průmysl. Naši členové obětavě pomáhali občanům čerpat vodu ze zatopených sklepů, čistit komunikace a kanalizaci.

V roce 1985 proběhlo námětové cvičení na JZD v Olešnici, v roce 1986 na Masný průmysl a cvičná evakuace dětí ze ZŠ. Požární službu drželi členové sboru při krajském přeboru motokár, který pořádala MO Svazarmu. V roce 1988 se uskutečnilo námětové cvičení v Louce a zájezd do Prahy a okolí.

28. 6. 1989 proběhla slavnostní členská schůze konaná při 115. výročí trvání požárního sboru na hotelu Závrší, na které byly uděleny medaile a čestná uznání našim členům. V neděli 2. července proběhli ukázky techniky soudobé i historické a poté výlet na zahradě Sokolovny. V klubovně byla umístěna výstavka 115 let trvání práce požárníků. Organizace měla v roce 1989 59 členů, z toho 6 žen.

V roce 1990 jsme se zúčastnili oslav 120 let trvání sborů v Jevíčku a Letovicích. Také se uskutečnilo požárnické odpoledne, po požárním cvičení následovala zábava na sokolské zahradě. Ve dnech 5. – 6. 10. se konal zájezd do Slezska. Hasiči navštívili Ostravu, Opavu a muzeum v Kopřivnici.

Na podzim roku 1990 se výbor rozhoduje provést generální opravu historického vozidla Tatra, neboť po příjezdu po vlastní ose z oslav v Letovicích došlo k poškození kabelů v motorové části po samovznícení benzinové směsi. Tohoto úkolu se ujímají hlavně mladí členové sboru (m.j. bratři Bláha František starší a mladší, velitel sboru bratr Haupt Jan, Krušina Milan, Moravec Ladislav ml., Brokl Miroslav, Beneš Radek, Blaha Miroslav) a také pan Alois Peterka a pan Kadlec z Rovečného. Během roku je vozidlo opraveno, je proveden nový lak a je schopno jako historické dále sloužit hasičskému sboru. Na přední nápravu byl přidělán závěs a Tatra se na ukázky přepravuje na tažné tyči, důvodem je šetření motoru a pohonných hmot. Na opravu bylo použito finančních prostředků sboru ve výši 5 000,- Kčs.

V neděli 18. srpna 1991 se sbor zúčastňuje dne hasičstva při příležitosti Všeobecné čs. výstavy v Praze. Olešnická Tatra se strojníkem Františkem Bláhou byla přepravena již dříve na výstavu. Olešničtí hasiči  v dobových uniformách včetně trubače jeli na Tatře i s praporem v historickém průvodu po Praze, kde sklidili velký obdiv. Dále se sbor zúčastnil výstavy Pyromeeting Brno, sympozia v hasičském muzeu v Přibyslavi a různých oslav výročí hasičů.

V roce 1992 se sbor zúčastnil 120. výročí založení hasičského sboru v Bystrém s našim historickým praporem, s opravenou Tatrou, trakařem a koňkou.

V květnu roku 1993 vyjíždí po dlouhé době olešničtí hasiči k požáru domku u Holcnerů v Olešnici. V září roku 1993 dochází k dohodě mezi sborem a Zemědělským družstvem o odkoupení cisterny CAS RTH a tuto cisternu obecní úřad ze svých prostředků pro hasičský sbor zakupuje za částku 18.000 Kč, čímž posiluje akceschopnost sboru.

Oslavy 120. výročí založení sboru

Již začátkem roku 1993 se sbor začíná pečlivě připravovat na oslavy 120. výročí založení, které jsou stanoveny na 16. a 17. července 1994.

V sobotu proběhlo fotografování členů, položení věnců na hřbitovy a u pomníku padlých, slavnostní schůze s účastí okolních sborů spojená s předáním vyznamenání a promítnutím filmů.

V neděli byl v 7 hodin slavnostní budíček místním rozhlasem, dopoledne po bohoslužbě se konal koncert s hudbou Koroužanka. Odpolední program začal troubením fanfár z věže kostela. Ve 14 hodin bylo zahájeno ukázkové cvičení staré a nové hasební techniky na náměstí. Katolická mládež předvedla ukázku hašení dostupnými prostředky v dávné minulosti. V místě současné kašny byla zbudována hospoda „U Grobiána“, která byla postupně zapalována. V hospodě se až do poslední chvíle točilo pivo. „Hospodský“ Luděk Vrbka prohlásil, že chtěl hospodu uhasit, nikoliv vodním dělem zbourat. Kromě olešnických svou techniku představili m.j. sbory Trpína, Svojanova, Křtěnova, Rozseče, Jevíčka, Letovic, Kunštátu a Bystrého. Z vystoupení SDH Březová nad Svitavou měli největší radost děti, protože hasiči zanechali na náměstí ohromný kopec pěny. Po ukázkách následoval průvod na výletiště a zábava na zahradě Sokolovny. Po celý den byla přístupná výstava dokumentů v Sokolovně a výstava techniky na náměstí.

V roce 120. výročí založení sboru vedli hasičský sbor tito funkcionáři: starosta Stanislav Blaha, místostarosta František Mareček, velitel sboru Jan Haupt, jednatel a praporečník sboru Josef Soukal, preventista Jiří Danzinger, předseda revizní komise František Janča, pokladník Jan Šafařík, hospodář František Dvořáček, zapisovatelka Marie Vojtová, referentka žen Marie Krušinová, členové výboru Josef Honsnejman a Miroslav Blaha, vedoucí mládeže Zdeněk Peša, strojník František Bláha a kulturní referent a trubač sboru Pavel Bílek.

Od 120. do 130. výročí

V roce 1995 se v prostorách nákupního střediska Moravan při příležitosti 100 let od vysvěcení olešnického praporu konala výstava praporů a historie hasičů Olešnice.

V roce 1996 se v Olešnici konalo podzimní kolo hry „Plamen“ a v Rozseči se uskutečnila první soutěž starých pánů v požárním útoku. Družstvo Olešnice se umístilo na druhém místě za družstvem Rozseče a před družstvem Louky.

V roce 1997 se uskutečnil první ročník soutěže starých pánů nad 35 let „O putovní pohár starosty obce Olešnice“. Podnět k založení družstva v Olešnici dali starosta sboru Stanislav Blaha a Zdeněk Šutera. Vítězem se stalo družstvo SDH Louka, družstvo SDH Olešnice skončilo na druhém místě. Soutěž se od té doby koná každoročně.

V roce 1998 se členové sboru s Tatrou zúčastnili výstavy Autotec na výstavišti v Brně, oslav 100 let založení SDH Křtěnov a 125 let založení SDH Lysice. Pro děti byl uspořádán tábor v Hraběšicích, okres Šumperk.

V neděli 18. července 1999 náš sbor oslavil 125. výročí založení. Program byl následující: účast na mši, koncert LŠU Letovice, ukázky techniky na náměstí a výlet s hudbou Melodie Trpín na zahradě KD.

Mládež se zúčastnila pochodu krajem Jana Žižky v Přibyslavi. Olešnice byla v roce 1999 zvolena Vesnicí roku a současně se stala městem. Sbor zajišťoval pořadatelskou službu na oslavě v Kulturním domě.

V roce 2000 jsme drželi pohotovost při natáčení seriálu Četnické humoresky České televize Brno u Podlipných. Protože je o naši Tatru stále velký zájem, zúčastnili jsme se oslav 130 let založení SDH Jevíčko, 120 let SDH Štěpánov, 115 let SDH Rozsíčka a 100 let SDH Tasovice. Dále jsme spolupořádali běh Terryho Foxe a vypili v Hasičárně poslední bečku piva tisíciletí.

Navštívil nás synovec hraběte Belcrediho, který přijel až z Austrálie, kam v minulosti emigroval. Prohlédl si naši historickou Tatru, kterou si pamatuje jako pětiletý chlapec v roce 1928.

Při oslavě 1. výročí vyhlášení Olešnice městem byly předány plakety členům našeho sboru. Starosta Stanislav Blaha obdržel stříbrnou a velitel Jan Haupt bronzovou plaketu.

V roce 2001 zajišťovali naši členové spolu s policií ČR pořadatelskou službu na 54. ročníku závodu míru. V Olešnici byla rychlostní prémie. Ukázka se starou Tatrou byla předvedena při oslavách 110. výročí SDH Hodonín.

Při příležitosti Kulturního evropského festival uspořádal Městský úřad setkání hasičů s hosty z Estonska. Obyvatelé Killingi Nomme byli ubytování ve Lhotě u Olešnice a tam jsme jim předvedli ukázky požárního útoku mladých hasičů, vodní dělo na CAS-25, vystoupení s Tatrou, dále přenos raněné bečky a již tradiční pivní štafety.

Při otevření domu s pečovatelskou službou a rybníka Pešák nesměla chybět ani naše Tatra, na které se svezli čestní hosté včetně hejtmana Jihomoravského kraje Stanislava Juránka.

Na druhém slavnostním předávání plaket města Olešnice a Městském předplesu obdržel bronzovou plaketu za spolkovou činnost bratr Zdeněk Šutera jako strojník historického vozidla Tatra. Stříbrnou plaketu za udržení kulturních tradic při výrobě modrotisku obdržel bratr Jiří Danzinger. Další stříbrnou plaketu za udržení zaměstnanosti v Olešnici a vybudování provozu masny obdržel bratr František Šutera.

V roce 2002 na plese a na výroční schůzi proběhla sbírka pro pozůstalé hasičů, kteří zahynuli při požáru kasina v Brně. Částka 2.000,- Kč byla odeslána na konto hasičských odborů.

Uspořádali jsme zájezdy na tradiční hasičskou pouť na Hostýn a do Kopřivnice a do cvičné štoly dolu Staříč. V muzeu Tatry Kopřivnice jsme zjistili skutečný typ našeho historického vozidla Tatra – jedná se o typ U. Také jsme se zúčastnili oslav 130 let od založení sboru v Bystrém.

 Zástupci našeho sboru spolu se starostou města odjeli do Přerova převzít Tatru 815 CAS-32, kterou zakoupilo město Olešnice. Tatra byla slavnostně předána na hasičské pouti tří krajů v Olešnici, kde se sešli zástupci kraje Jihomoravského, Pardubického a Vysočina.

15. července 2002 došlo po prudkém dešti k zatopení Vejpustku a Moravské strany. Újmu utrpěla nově vymalovaná Hasičárna, koupaliště, mlékárna, fotbalové hřiště, čistička, mnoho občanů a podnikatelů ve městě. Ještě větší škody utrpěla sousední obec Crhov. Sbor obdržel finanční prostředky na odstraňování škod po povodni od mnoha hasičů a jejich spolků, za což jim patří ještě jednou dík.

Obdobný osud, ale mnohonásobně většího rozsahu, postihl o měsíc později Čechy, kam odjelo pomoci s odstraňováním následků záplav i jedno družstvo z Olešnice ve složení Jan Haupt, Kamil Holek, Břetislav Kříž, Ladislav Kantor st. a ml., Miloš Prudký. Zasahovali v obci Lety a Řevnice.

Na 3. slavnostním předávání plaket města Olešnice v pátek 29. listopadu 2002 SDH Olešnice obdržel stříbrnou plaketu spolkovou činnost. Další plakety byly uděleny členům našeho sboru: stříbrná bratru Miroslavu Blahovi, varhaníku v kostele sv. Vavřince, bronzové činovníkům olešnické kopané Pavlu Pešovi a Miloši Moravcovi. Zlatou plaketu převzal starosta města bratr PaedDr. Zdeněk Peša.

Součástí slavnostního udílení bylo v tomto roce poděkování záchranářům, kteří zasahovali v Olešnici po červencové povodni. Oceněna pamětními listy byla i řada členů SDH Olešnice. Starosta města v hasičském stejnokroji ukázal medaili, kterou obdržel od ministra vnitra Stanislava Grosse a zdůraznil, že toto ocenění považuje nejen za svoji osobu, ale za ocenění celého sboru dobrovolných hasičů.

V tento slavnostní večer jsme také obdrželi od města nový prapor, který je přesnou replikou původního hasičského praporu z roku 1895. Nový prapor je nyní zapůjčen v mikroregionálním muzeu Olešnicka.

V roce 2003 byl ve spolupráci s Měšťanskou besedou uspořádán zájezd do Vranova nad Dyjí a Znojma. Olešničtí zasahovali ve Sloupě při povodni po přívalovém dešti. Pro školní a předškolní děti byly předvedeny ukázky staré a nové techniky. Také jsme se účastnili oslav 130 let SDH Lysice, 115 let SDH Zbraslavec, 115 let SDH Rovečné, 80 let SDH Újezd u Kunštátu, 105 let SDH Křtěnov, plesu SDH Bystré a výroční schůze v Otrokovicích.

Bratr Zdeněk Šutera, Ladislav Kantor a příležitostní pomocníci provedli výměnu ložisek vačkového a královského hřídele staré Tatry. Tato oprava byla velmi složitá, neboť k automobilce není žádná dokumentace.

Na 4. předávání plaket města obdrželi naši členové Augustin Fadrný a Václav Tůma bronzové plakety za spolkovou činnost.

V roce 2004 jsme se kromě tradičních akcí zúčastnili hasičského plesu v Bystrém, oslav 110. výročí založení SDH Sloup a veletrhu Pyros na brněnském Výstavišti. Sbor zakoupil od armády polní kuchyň, která bude využívána na akcích s občerstvením. Mládež sboru připravila vatru na pálení čarodějnic, kde jsme současně oslavili vstup České republiky do Evropské unie.